Nevim, kdo to je, nevim proč to chce, ale vzhledem k tomu, že se bloguje.cz rozhodlo k 30.6. ukončit svoji činnost a on jako jedinej navrhuje převzít celej server, zrevitalizovat ho a dát mu novej život, tak se k jeho snaze stavím taky pozitivně.

Jde o tohodle borca: https://twitter.com/#!/adent

Je to duchovní otec bloguje.cz (prej to naprogramoval a hodil do provozu – pak se toho nejspíš zbavil) a teď by se sem rád vrátil a zachránil to tu nám všem, kteří tu těch x let ventilovali svoje stavy a jiný hovna.

Protože sorry, ale já tu kurva píšu 6 let a nehodlám přijít o všechny ty zážitky a všechno to čemu sem za těch skoro 3000 příspěvků věnoval X hodin.

Jako jasně, příspěvky můžu zkopírovat a dát jinam, ale já to prostě nechci. Já si tenhle server vybral, protože je mi něčím sympatickej (ikdyž je tu věčně něco posranýho), založil sem si tu účet a dal sem mu život. Dal sem do něj x let svých prožitků, neuvěřitelný množství demence a vytvořil sem si jakejsi svůj vnitřní svět pro veřejnost. Feeling, kterej je podle mě hrozně krásnej a pro kohokoliv, kdo dokáže brát věci s nadhledem minimálně zajímavej.

Cokoliv sem tady napsal mělo vždycky odraz v nějaké náladě, tady sem tomu dal jen život, odeslal to přes tu věčně zasekávající se administraci a nakonec to skončilo na tom nejdementnějším designu, kterej sem si tady mohl vybrat. Nicméně i přestohle všechno tu tady k tomu mám vztah a já prostě nechci, aby to všechno, jak hmotný či nehmotný, zmizelo v propadlišti dějin.

Vemte si jenom feedback – tisíce komentářů, stovky hádek – desítky lidí a určitá dekáda neustále měnících se postav, který mi teď zpětně připomínají určitý období mýho života. Jasně, spoustu z nich sem ani neznal osobně, ale sou to prostě nicky na který se nezapomíná, názory, který vyvolávaly hádky – stopy charakterů, který prostě nemůžou zaniknout. Je to odraz mých znalostí, věčné nedokonalosti a teď by to mělo zmizet?

Měly by zmizet ty statisíce komentářů z celýho bloguje.cz? Hádek, srandy a popichování, kterýmu se spousta lidí může jednou smát? Ne, tak to zkusme nedovolit minimálně medialní podporou výše zmíněnýho kolegy, kterej to tu může zachránit.

Hrozně nerad bych přišel o odraz sebe samýho, kterej se tak hrozně dlouho budoval.

(ps: napsáno v rychlosti – omluvte stylistickou nedokonalost, hrubé výrazy a gramatické chyby)

Prý už nejsem jako dřív!

Je to dobré nebo špatné?

Popřípadně... je to lež?

Pokud večer nebude pršet, tak bych se chtěl konečně podivat do toho gaybaru. Né, že bych byl teplej nebo tak, vím, co se mi líbí a panský prdele to rozhodně nejsou. Jenže něco mě tam láká a v tomhle případě to není až tak bizarnost té situace. Možná ano, ale spíš mě zajímaj potencionální procesy, styl myšlení a mentalita, která může být milá nebo naopak odpuzující. Je to pro mě něco tak atypickýho, že bych tam chtěl prostě sedět, být obklopenej tema borcama a sát z nich tu potencionální vřelost, která klidně může přijít. Povídat si s klukem, kterej může být podobnej mně, ale přesto v základu naprosto jinej. Vážně by mě zajímalo, jak bych se cítil.

Nicméně, zvláštní, že v tomhle případě nemám svoji klasickou společenskou fobii. Jasně, nehrnul bych se tam jako o závod, protože ta tréma by na mě stejně přišla, jenže když nad tím tak přemejšlím, tak vlastně zjišťuju, že celý tohle společenství lidí mám spojený s určitou odlišností a outsiderismem – a to je přesně to, co mě tam láká a kde si dokážu vysvětlit určitou absenci právě té fobie.

Nevim proč, ale nějak od těchdle lidí čekám určitý pochopení. Vlídnost a vřelost, kterou Vám může dát spousta heterosexualních jedinců, ale nějak naivně si chci myslet, že právě tihle lidi (kteří se díky své orientaci octili v né úplně zaviděnihodné situaci, která byla spjatá se spoustou nepříjemností, hanby a ponižování) dokážou pochopit a přijmout člověka, kterej neví, co hledá, kde je a proč tam je – jen něco hledá.

Ale pravděpodobně si to chci jen idealizovat, určitě to sou naprosto obyčejný lidi, kteří i přestože se v životě museli vyrovnat se spoustou nepříjemností a trapných atypických situací spojených s její orientací, žijou naprosto běžnej život, kterej se jakkoliv neliší od ostatních. Jejich myšlenkový procesy sou absolutně stejný, míra tolerance a pochopení není zas tak vysoká.

Možná tam hledám jenom dekadenci, nechuť nějakýho vychtrlýho teplouše, kterej vypadá jakoby zrovna dostal aids. Nějakou slizkou buznu, která vypadá jako z reklamy na fet a z které mi bude přitažlivě špatně. Jako když koukáte na mrzáka a víte, že se to nemá.

Je fajn, že se nebojím přiznat, že sem v některých věcech vztahovačnej... dřív sem spoustu těchdle nařčení nechtěl přijmout, ale když se nad tím člověk zamyslí, tak vlastně zjistí, že to není až tak nic špatnýho. Mám se rád, mám rád svýho ducha, mám rád svý tělo a tak je naprosto logický, že často v kdejakých dvojsmyslech a všeobecné kritice vidím útok na sebe sama...

Né, že bych byl nějakej sadomasochista, ale myslím, že strávit noc přilepenej s xichtem na prkýnku od hajzlu je rozhodně zajímavá zkušenost, která mi dlouho chyběla. Člověk se prostě jednou za čas potřebuje zliskat, aby si uvědomil, že to zas další rok nepotřebuje. Takže děkuju za naprosto krásnou procházku lesem, děkuju i za litr toho vína a taky bych mohl poděkovat sám sobě. To protože, když poslední jídlo máte někdy ve 12 a lijete takle v průběhu odpoledne a hlavně večer s prázdným žaludkem, tak Vám můžu říct, že na tom hajzlu to byl fakt zážitek. Úplně se tam vidím znova... hlava spocená, opřená čelem o prkýnko, vyřízeneckej výraz a stenání. Zvuky, který Vám spíše než mladýho relativně rozumnýho člověka připomínají vyřízenou trosku. Lowlifa, jehož život je jen miserie spojená s chlastem a sebeopakujícím se deliriem.

Nicméně teď je mi krásně... je pár hodin po té, co sem přestal blít, žeru svoje rohlíky, piju černej čaj a už to i kombinuju s vegetarianským salámem, ten je totiž přirozeně dietní. Teď mám plnou hlavu zažítků a je to hrozně fajn. Bude to fajn do doby než se začnu nudit a uvědomovat si, že opět padám do té nudné neustále opakující se reality, to mi začne hrabat.

Teď už jen čekám na nějaký videa, který se včera nahrály, chci se na sebe podivat, smát se tomu a říkat si, jakej su idiot. Tohle mě totiž vždycky bavilo...

Zašel bych do nějaké útulné hospůdky, popijel předraženej čaj a mlel hovna. Přitom bych koukal, jak je venku hnusně a vážil si toho pohodlí, který mi tahle komfortní doba může nabídnout. Možná bych si dal aji pivo, to proto, abych měl laskavější náladu a bylo mi víc dobře... prostě jen sedět v šedé zapráskané hospůdce a užívat si té milé a dobrotivé atmosféry, kterou si člověk uvědomuje v momentě, kdy je venku liják a bouřka...

Poslouchat poslední nahrávku My dead cat a koukat přitom na porno, který se odehrává pod vodou, je vzhledem k naprosté kráse a pozitivismu, kterej vyzařuje z téhle hudby něco fakt pěknýho. Střih, kterej se musí konat kvuli nadechnutí herců mi za doprovodu téhle skvělé muziky připomíná spíše videoklip a tak mi přijde naprosto fascinující koukat na tuhle zvláštně udělanou scénku za doprovodu tohodle neuvěřitelně nebeskýho a roztomilýho indiepunku... hudby, ve které slyším riffy z prvotních nahrávek New Order + mix věcí, který přinesla tahle hipsterská doba...

Takže doporučuju si pustit, tuhle hudbu: http://www.youtube.com/watch?v=KCZMMqAFlos&feature=related

A tohle porno: http://www.tube8.com/hardcore/unique-experience/3398141/

Neříkám, že je normální, když Váš mobil skončí někde 10 metrů pod Váma na dně Vltavy, ale tyhle věci se prostě stávaj a tak se s tím musíte vyrovnat, jít dál a mobil si pravděpodobně koupit novej. O to víc mě šokovala nabídka jednoho kolegy na Twitteru, kterej mi nabídl mobil novej jen tak zadarmo... prej jich maj ve firmě dost a sou nepotřebný. Tak si říkám, ty voe, mu dám adresu a venku mě zrubaj nějací týpci holek od kterých sem vytáhl nahý fotky nebo tak něco... no nepřišlo by Vám divný, kdyby se Vám ozval cizí člověk, kterej Vás v životě neviděl a jen tak Vám nabídl téměř novej mobil zadarmo? No chvíli mi to divný přišlo, pak sem byl paranoidní, jestli fakt někde nedostanu na budku, ale nakonec sem si řekl, že bych měl být k lidem spíše důvěřivý a tak sem se rozhodl adresu sdělit a mobil opravdu došel.

Ale samozřejmě by mi bylo blbý si vzít jen tak něco úplně zadarmo, tak sem se s týpkem rozhodl domluvit, že mu aspoň na eshopu dle odhadu jeho vkusu objednám zepár desek na můj účet (Má totiž taky rád vinyly a poslouchá podobnou hudbu). Jasně, ty desky se nevyrovnají ceně toho mobilu, ale když už něco dostanu zadarmo, tak chci aspoň symbolicky poděkovat a tak sem objednal tři vinyly napříč hardcore-punkovým spektrem a snad sme všichni spokojeni.

No, co k tomu říct? Snad jen, že lidská dobrota asi ještě v některých přetrvává... já se přiznám, že kdybych byl na jeho pozici, tak bych nikomu nic neposílal. Né protože, bych byl žgrt, ale co by mi bylo po cizím člověku, kterej má svůj vlastní život a svůj vlastní boj.

Nicméně nezbývá nic jinýho než fakt poděkovat za mobil, kterej mě vyšel extrémně výhodně a popřát tomuto hodnému člověku jen to nejlepší do života. Jelikož to se fakt jen tak nestane, že by Vám někdo dal mobil, "protože je přebytečnej".

Takže ještě jednou upřímně, ale upřímně děkuji a snad si tento nejmenovaný dobrotinec užije ty vinyly stejně jako já ten mobil :-)

BTW: je to tenhle mobil http://mobilni-telefony.heureka.cz/samsung-i5800-galaxy-3/specifikace/

BTW2: Mimochodem, ten Samsung, kterej sem měl předtím sem shodou náhod taky dostal zadarmo. Matka si prodloužila pojistku u auta a dostala šikovnýho Androidíka, kterýho prej nevyužije, že má svůj mobil, tak jestli ho nechci... to byl mimochodem tenhle: http://mobilni-telefony.heureka.cz/samsung-s5570-galaxy-mini/?gclid=CIv_qYjl468CFUUx3wodaztLDg – měl sem ho dva měsíce a byl to kamarád...

Co bude příště, dá mi někdo auto? Nebo rovnou barák?

Život by se měl žít, takže i přestože jsem byl naprosto znechucenej z Veroničiných keců o tom, jak se bude ještě pařit a jak nechce dom (kde sem měl spat i já), tak si myslím, že víkendová návštěva Prahy byla rozhodně cenná zkušenost. Zážitek, kterej mě vytrhává ze stereotypu běžných sebeopakujících se činností. Přece jenom, když jste ve svým městě a chce se Vám na akci spát, tak se prostě seberete a dete z hospody domů. Ale když spíte na gauči u své kamarádky a ta si prostě usmyslí, že se bude bavit i bez ohledu na to, že chudák Ofca je unavený a zklamaný z utopení svého mobilu, tak nic nenaděláte. Takže tak sedíte u stolu, ste v cizím městě, máte absolutně informační absťák, nemáte dobrej pocit z toho, že se Vám nikdo nebude moct dovolat, ale hlavně, že se ta kráva baví.

Ale pak už to bylo v pohodě, pak sem ji asi po třech hodinách a neustale opakujících se hádkách donutil jít domů a tak sme šli někam, kde sem si přesně druhej den připadal jak po čtyřicetiletech manželství. Díky prezenci mého smartphonu na dni Vltavy, sem si ráno dokonce zapl i televizi a diktoval. Nadiktoval sem si snídani, nadiktoval sem si oběd, dostal sem i čaj a já tam jen tak seděl, koukal na zprávy a jako pán tvorstva ovládal ženu k obrazu svému. A tady právě nastává ten moment, kdy sem se s někým cítil, jakobych s ním byl už pěkných pár desítek let. Prostě žádnej stud, nic takovýho, jednoduše navař a nemel.

Nesoustředěnost je hajzl jak prase, protože když nemáte prakticky žádnej program, z hlavy máte něco, co nedokáže zaostřit ani význam toho nejjednodušího textu, tak se cítíte fakt na hovno. Neříkám, že je mi špatně, to rozhodně ne. Jenže, když si chcete číst a ono to nejde, tak ste nasraní. Když si teda řeknete, že  aspoň něco napíšete, tak vono to taky nejde. A když si řeknete, že byste šli spát, tak po celým dnu únavy samozřejmě nejste unavení. No překvapuje to někoho?

Pár postřehů: Nevýhoda toho, že ste skoro sami ve strip baru je ta, že se tam každá tancující mařka kouká zrovna na Vás. Na tom by samozřejmě nebylo nic špatnýho, věřím, že oční kontakt je pro tuhle práci důležitej, ale když tak nějak víte, že je mařka za tyhle svůdný pohledy z očí do očí placená, tak Vás to prostě nebaví. Né, že bych proti tomu něco měl, ale je fakt, že mám radši spontánnost osobní neplacené komunikace. Takže sem vždycky uhnul očima a spíš koukal jenom na tělo... například pohled jedné slečny byl opravdu vražednej, ale když víte, že na Vás hledí jen v rámci pracovních povinností, tak na udržení přímé linie z-očí-do-očí fakt serete. Další věc, která mě fascinovala byli borci, kterým tohle nevadilo. Nebudu znova opakovat důvody, proč mi tyhle pohledy přijdou nechutný, ale divím se, že někdo, kdo vypadá jak relativně inteligentní člověk, kterej si pravděpodobně přišel odpočinout, tohle zvládne opětovat. Já bych v tom neustále viděl jen falešnost, pohled, kterýho si nemůžu vážit, protože není upřímnej. Vlastně by ze mě každej nastávající oční kontakt asi dělal debila... vždycky bych si musel uvědomit, že sem jen šašek, kterej si s někým na něco hraje... kterej chce asi žít v představě, že se té kurvě líbí. Nemohl bych se byť jen pohledem upnout na někoho, kdo je pro mě nastrčená věc na výrobu peněz. Mimochodem, ve strip baru si všimněte jedné věci... a to, že ta nejstarší a nejmíň zajímavá mařka je vždycky x-krát odvážnější než nějaká rozmazlená frnda, která díky svýmu vzhledu a mladistvýmu věku může dráždit jenom pohledem. Takže když na place tančí hubená, vyschlá 30tka, která rozhodně nebyla špatná, ale z holek nejslabší, tak se není čemu divit, že ukazuje prakticky všechno a to dost natvrdo.   Stream přenos z Twitteru: Přípravy, dilema, rozhodování a odchod: Objednat si pizzu nebo jít do strip-baru? Nikdo mi tady nepomáhá vyřešit mé obrovské dilema. Tak, oblečen, navoněn, osprchován a de se na dobrodružnou výpravu sledování cizích koz, popijení drahých drinků a pití doutníků Doutníky se nepijou kurva! Vidíte, jak sem se právě znemožnil? A takovej styl to mohlo mít. Ve strip-baru: Skeblu neukazala svine A ted mi nabizeli spolecnici... Asi vypadam jakobych potreboval spolecnici Dalsi, ktera neukazala frndu, tak je toto mozny? Uz se tu ty marky nejak opakujou, ale hned naproti je gaybar, tak se pak mozna jeste zastavim tam To samozrejme jen pro nasbirani zkusenosti a nabrani neskutecne moudrosti Rikam si, ze jednou bude doba, kdy 6 petek za pivo bude i ne-stripbarech A nemyslim si, ze se nejak zvednou platy... Jedna a ta sama stripterka uz tu ma druhy jmeno... Roztahovat nohy s kalhotkama umim taky To neni zadny umeni kurva Napred sem myslel, ze si ho typek vedle me honi a pak sem zjistil, ze si jen skrabe rifle. Úleva.... Super, znelka z night rideru a vyzrana marka, ktera si ani nesunda kalhotky. Nějak mě to nudí... Asi zacnu brat drogy Neberou si ty marky osobne, ze tu furt jen twitteruju? Proc ta pani honi rukou tyc ze zeleza? Udela se snad? (Ta tyč) Ty marky na to absolutne serou. Tomuhle se nerika poctiva prace Ted nas prej ceka nejaka cesta kolem sveta, tak su zvedavej Davat 70 kacek za dvojku bilyho, ktery chutna jak krabicak z tesca mi prijde tak trochu jako zidovina A deseti stupnovi piva fakt neuznavam, jak to neni minimalne trinactka, tak jebat kozy Proc ten DJ mluvi jak teplous z francie? Ty pico, ta marka se na ty tyci vytahne vic nez ja! Mas sedm minut na to ukazat kozy, pak du na rozjezd! Závěrem: A co k tomu říct nakonec? Snad jen, že sem rád, že sem tam byl... pro mě to byl rozhodně určitej únik ze stereotypu a fajn rozptýlení. Zábava, která kdyby se pravidelně opakovala, tak by se opět stala tím zabřednutím, kterýmu se snažím vyhýbat (leč neúspěšně). Touhle vyjímečnou návštěvou sem si zpříjemnil fajn sobotní večer a na příští vejkend přemejšlím, že bych mohl zkusit gay bar, nebo gay-strip bar... prostě něco takovýho. Nemusí se mi to líbit, může mi z toho být na blití, ale byl by to jeden z těch zážitků, kdy díky odporu nebo netradiční fascinaci kterou prožíváte, víte že žijete. Člověk by měl zažít co nejvíc atypických a nevšedních pocitů. Je jedno, jestli sou negativní nebo pozitivní. Důležitý je, že Vás vytrhnou z Vašeho klasickýho prostředí a neustále dokola opakujících se situací. Těch nudných sraček, který Vám prakticky zabijejí celej život...

Přemejšlím, proč si někteří lidi tolik zakládají na odmítání nevěry a říkám si, že je to tak trochu směšný. Dřív nebo později se stejně rozejdou a když ne, tak až je ta estráda časem omrzí, tak si stejně odskočí.

Protože mně to vážně přijde legrační, sedím tady, vnitřně se směju a říkám si, že ty lidi sou prostě piče. A teď se omlouvám, že sem napsal to slovo na P, řekl sem si, že se budu chovat slušně, ale nic tak úplně nedokázalo vyjádřit můj pocit jakési divné negativní fascinace.

No vážně, podívejte se kolem sebe (nebo možná na sebe). Lidi, kteří mají rok co rok novýho partnera a melou něco o věrnosti. Tady už mě napadá pomalu otázka: "Věrnosti komu?". Věrnosti člověku na kterýho si za těch pár měsíců nemůžete pomalu ani zvyknout? Člověku, ke kterýmu ste se přichomejtli jen kvuli jakýmsi povrchovým sympatiím nebo člověku, kterýho pomalu ani neznáte? Komu? Proč je pro někoho tak důležitá věrnost, když bude za chvíli stejně šukat s někým jiným?

Nechci působit jako nějakej nadnesenej ubermensch, ale mě ty jejich vztahy vážně fascinujou. Stejně tak nechci působit ani elitářsky nebo díky svýmu stylu vyjadřování jakkoliv dětinsky (což pravděpodobně působím), ale co si máte myslet o jedincích, kteří se jeví jako opijem opilý zvířátka? Co si máte myslet o párech, jejichž život je jedna velká parodie na neúmyslnou hru na hodnoty. Jak chcete nahlížet na někoho, kdo se snaží fungovat podle pravidel, který vzhledem k promiskuitě hlasatele bývají pokořeny pokaždé, když se opička rozhodne změnit lokál. Co si chcete o takovým člověku myslet?

Nechci říkat, že sem nikdy nechápal důvod toho, proč se někdo nestydí veřejně ventilovat tyhle hovna... ten důvod se dá pochopit, ale když nad ním přemejšlím do hloubky, tak vidím jen slabošství, očekávaný politování a absolutní nesoudnost.

Já bych se musel naprosto stydět, abych veřejně napsal něco takovýho... fakt by mi ze sebe bylo zle... nehledě na to, že bych to ani napsat nemohl... moje filosofie mi nedovoluje zajít tak daleko, abych z někoho byl takle v prdeli...

Dál bych se klidně vsadil, že jde jen o další pokrytecký hry děcek, který nemají co dělat, tak se zamilovávaj jako na pásu... na to už su zvyklej, to člověk vidí všude... ale na tu exibici slabošství a nepřímý očekávání nějakýho virtualního pohlazení nebo utěšení zvyklej nejsem a to mi fakt ubližuje...

Ani nevíte, jak nesnáším tyhle posraný slabochy... já sem celej život sám a cítím se tak silnej, jako sem se nikdy necítil. Vím, že kdybych někoho měl, tak by mi to jen bralo a já bych byl zase jen polorozpadající se troska, které je neustále špatně a která cítí, že každou chvíli vyvrhne...

Místo toho sem tady, nezajebávám se takovýma sračkama, cítím se pozitivně a směju se všem těmhle šaškům, kteří nemají na praci nic lepšího než se prvně s někým spárovat, pak si ublížit a pak ze sebe dělat ještě veřejně kokota na FB...

Dělat, že nikoho nevidím.

Je zvláštní, jak si spousta lidí v práci myslí, že sem lakomej. Že nejsem příliš soudružnej, když po mně chcou, abych jim pujčil nějakou knížku nebo originalní nosič nějaké mé oblíbené kapely... zvláštní, opravdu si nemyslím, že bych byl lakomej. Lidi, kteří mě znají a který mám rád to můžou jen potvrdit. Rozdal bych se pro každýho na kterým mi záleží... cenných lidí je opravdu málo a tak je pochopitelný, že každej, kdo si jich váží, kdo si váží jejich milých skutků a povahy, která ho nějakým způsobem uspokojuje by nikdy neodmítl takovýho člověka v nouzi. A je jedno o co jde, ať se jedná o pomoc doma, pujčení peněz nebo něco jinýho.

Jen proč bych se měl starat o někoho, koho stejně za dva roky už nikdy neuvidím a kdo by mi nepodal pomocnou ruku ani kdybych se posral. Tihle lidi sou mi ukradení, sou pro mě jen jakousi nucenou součástí mýho života s kterou musím aspoň trochu minimálně vycházet.

Tohle je prostě klasická piča, která se sere do věcí, do kterých jí je hovno a ještě je jí všeho líto. Takový lidi prostě miluju. Kurva, co je těmhle sráčům do něčího života? Že někdo točí porno nebo vydává pro někoho nesmyslný knížky je každýho osobní věc.

Pak mi taky přijde trošku srandovní, že anonymní člověk, kterej nikde neprezentuje svůj vzhled, serii úspěchů, nebo aspoň minimum z osobního života řekne, že by o toho druhýho ani nezakopl. Jak kdyby se takovou čůzu někdo prosil o názor nebo pozornost.  Já sem se ve svým životě naučil jednu věc... a to, že nijak radikálně nekritizuju druhýho, pokud v oblasti ve které kritizuju, sám nemám pořádek. A pokud mám, tak bych ho měl ukázat, když už chcu někoho kritizovat za něco, čím já klidně nemusím oplývat. Místo toho tu píše nějaká pokrytecká piča, která se skrývá za svoji anonymitu, sere se druhých a ve skutečnosti může být totálně vyřízená kráva o kterou by si neopřel kolo ani bezďák z hlavasu... Neříkám, že nemá právo kritizovat druhý, to by bylo vážně špatný, kdyby se ve člověku netvořily názory, který potřebujou ven. Ale od toho máme třeba recenze, blogy a jiný media, kde člověk může trošku seriozně vyjádřit svůj názor. Né někomu napsat "Je mi Tě líto, asi bych o Tebe ani nezakopla". Sakra, já napsat takovej žblept, tak bych se za sebe musel stydět, nemohl bych si vážit sám sebe a připadal bych si jako debilní podřadná nosnice, která má místo mozku samozřejmě hovno. Navíc, koho tohle kurva zajímá? Co je tohle za potřebu? Je to uspokojující nebo co? Když má mařka problémy s něčí tvorbou, tak ať se nechová jako rádoby-chytrá nadnesená piča, ale ať napíše objektivní stížnost (nebo recenzi – říkejme tomu, jak chceme), kde rozumně rozebere, proč je pro ni Rosenberg a jeho kniha špatná. V čem jí shledává nekvalitní a né se chovat jako piča. Tohle není fér a je to bohužel hodně smutný.

Takže vážně fandím téměř každýmu, kdo de v tomhle směru proti proudu – a ještě víc fandím lidem, kteří musí snášet kecy těchhle debilních konzervativních prasat, který mají neustálou tendeci rýpat do něčeho, po čem jim je hovno.

Mimochodem, jasně, kdokoliv z Vás mi může vyčíst, ať si po sobě přečtu tenhle blog, že se taky neustále do někoho navážím. Ale spíš bych řekl, že pokud sem někdy někoho napadl, tak to byly skupiny určitých lidí, který sem z nějakýho důvodu odsoudil za jejich chování nebo názory. Rozhodně sem tady nikdy otevřeně a jmenovaně nenapadl jedince za to, že by se mi na něm něco nelíbilo. To mi přijde srabský a dementní. Krom toho tyhle posty sou spíše minulost, teď zpětně se na to dívám sice s nadhledem, ale hrát si na blbečka, kterej se furt musí do něčeho navážet, protože se to očekává, už mě nebaví...

A tu Robertovu knížku si asi koupím...

Když chcete uniknout někam jinam, běžte na koncert své oblíbené kapely a nechte si tím setem rozbít hubu. Dejte si tím, co se do Vás valí pořádně do tlamy a nebojte se to příjmout. Protože to je opravdu jeden z mála způsobů, kdy se člověk může cítit víc osvobozenej, než kdykoliv jindy. Nevím, jestli je to způsobený tím, že moje hladina nasranosti a frustrace dostává možná tu odpoveď, kterou chce slyšet, ale je kurevsky uspokojivý, když jdete někam, kde něco hledáte a ono to k Vám opravdu přijde.

Racionálně si moc nedokážu vysvětlit, proč mě některý představení tak baví, ale opravdu není nic lepšího než když stojíte pod podiem, z repráků se do Vás valí pořádnej hnus a Vy se tomu poddáváte. Absorbujete tu sračku, kterou z nějakýho důvodu potřebujete a která Vám dodává sílu krátkodobě srovnat všechny ty hovna, který se Vám motaj v hlavě a který z Vás nedělaj zrovna dvakrát pozitivního člověka.

Tady nejste dominantní, tady jste submisivní... jste tu v roli jedince, kterej si přišel nechat nadiktovat, otevřít bránu poddajnosti a příjmout svoji dávku defragmentace mozku...

Nemůžu si pomoct, ale když poslouchám True Faith od New Order, tak si představím nějakýho nafetovanýho negra, kterej šňupe koks a točí porno. No můžu za to, že jsem tak deformovanej?

http://www.youtube.com/watch?v=zzeNAUOp17c

(Na ten link sem narazil naprostou náhodou na reklamě u ICQ, opravdu bych byl nerad považován za člověka, kterej sleduje tyhle stupidní, bulvární a manipulativní media. Šlo skutečně jen o náhodu a lákavou upoutávku vraženou do ksichtu, tak mi to prosím odpusťte.)

http://tn.nova.cz/zpravy/domaci/silenstvi-v-libereckem-obchode-lide-se-rvali-o-zlevneny-olej-a-nadavali.html

Koukám na to video z toho hypermarketu a chce se mi tak trochu blít. Protože není nic horšího než banda dementů, kteří by se pomalu posrali z toho, aby měli levnější olej.

Já když narazím někde na nějakou takovou frontu, tak se otočím a du do prdele. Protože není fakt nic horšího než se někde po někom plazit, poslouchat debilní hysterický duchály a připadat si jako naprostej idiot, kterej má místo mozku hovno. Což oni si samozřejmě nepřipadají. Všichni sou totiž v právu a všichni se cítí vnitřně dotčení, jakoby byli nějaký primadony, kterých se tahle situace netýká.

A nejlepší na těchdle případech sou ještě ti, kteří si na tu frontu navíc stěžujou, sou její součástí, ale prostě nadávaj. Důležitý je hodně brblat a ukazovat, jak su vzteklej, ať to všichni vidí, ať vidí jakej su starej, omezenej pokrytec, kterej si myslí, že je něco extra.

Kdybyste se mě před lety zeptali, co si myslím o těch skautících, kteří se tak moc těšili na vojnu, tak bych Vám řekl, že to sou idioti. Proč se přece někdo těší někam, kde bude dostávat jen pojeb, bude buzerovanej a pak na to bude ještě nadávat? Paradoxně i přes to, že se tam těšil.

Zní to nelogicky, ale je to celkem pochopitelný. A ač to bude znít hodně směšně a extrémně zjednodušeně, tak bych si to dovolil srovnat se svýma přesčasama v práci... i právě tam sem si jednoho dne uvědomil, proč to chápu...

Přestože tam někde stojím, sem po celým dnu nasranej a můžu jít klidně dom (být v práci dýl po mně nikdo nevyžaduje), tak tam zůstávám rád... přesčasy se většinou dělají, když někdo nestíhá, něco není hotovýho a to je pak pravej adrenalin. Naprosto uspokojující proces, kterej ze mě po těch x hodinách dělá ještě ušlechtilejšího člověka než sem... dá mi to pořádnou dávku vyčerpání, stresových situací, psychické únavy, ale přes to všechno se fakt cítím, jak král. Nevím, jestli je to endorfinem nebo si v tom shonu  debilních situací připadám víc "naživu", to nevim, ale není fakt nic lepšího než se někde pořádně rozsekat, někde se s někým pohádat, kurevsky se unavit a jít do šatny naprosto vyřízenej a uspokojenej... plnej mužskýho ega, který mi říká, že dneska sem si to fakt dal, že sem udělal pořádnej kus práce a teď si du užít ještě těch pár hodin, kdy to ve mně přetrvá...

Takže stejně jako já se v těch pracovních momentech vztekám nad tím, že je všechno posraný a nic nefunguje, tak vojáček taky možná plače nad výdělkem, i přes to, že se tam těšil a že ho ten drill ve skutečnosti vnitřně uspokojuje.

Spousta lidí prostě potřebuje dostávat na prdel, jen tak si asi uvědomujou, že žijou...